Pondělí po 5. neděli postní

7. 4. 2025

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu generovaného AI.

0:00 / 0:00

Úryvek z Bible

(Jan 8,12-20)

Ježíš promluvil k farizeům a řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu namítli: „Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není právoplatné.“ Ježíš jim odpověděl: „I když já svědčím sám o sobě, je mé svědectví právoplatné, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, ani odkud přicházím, ani kam jdu. Vy usuzujete po lidsku, já neposuzuji nikoho. Jestliže však já soudím, je můj úsudek správný, protože nejsem sám, ale jsem já a Otec, který mě poslal – a ve vašem Zákoně přece stojí, že svědectví dvou osob je právoplatné. Já jsem to, kdo svědčí sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“ Zeptali se ho tedy: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ Tato slova mluvil u chrámových pokladnic, když učil v chrámě, a nikdo se ho nezmocnil, protože ještě nepřišla jeho hodina.

Zamyšlení

Kněžství

Bůh má smysl prohumor. Povolává si malé (mám 165 cm) k velkým věcem, aby On sám vynikl (podobně jako si povolal malého pastýře Davida k souboji s velkým a zkušeným válečníkem Goliášem). U mě nikdo z okolí nečekal (vlastně ani já ne), že bych o kněžství vůbec mohl přemýšlet. (Vždy jsem jako každý muž toužil po manželce a krásné rodině.) Zároveň nás ale Bůh dokonale zná. Zná naše dary a schopnosti, kterými nás obdaroval. A tak je pochopitelné, že Bůh Otec touží, aby tyto Jeho dary naplno zazářily. Chce, abychom je naplno využili, aby nezůstaly ležet ladem, ale naopak aby přinesly hojné plody. A to nejen nám, ale všem. Podobné to bylo u již zmiňovaného krále Davida. A k tomuto krátkému zamyšlení nad svátostí kněžství vybírám k rozjímání a k vědomému zastavení se k setkání s Bohem tři verše z dnešního evangelia:

1: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec; co totiž koná on, koná stejně i Syn“ (5,19). Máme se snažit o svatost, neboli o to být jako samotný Pán. I proto Církev uděluje svátosti, skrze které Kristus koná mezi námi především prostřednictvím svých kněží. Jednotlivé svátosti jsou vzorem Kristovy svatosti v našem světě, v aktuálním čase v našem životě.

2: „Koná velké skutky, takže budete žasnout,“ kdy především skrze své kněze uděluje jednotlivé svátosti (srov. 5,20). Máme v sobě probudit úžas nad velikostí a krásou Božích darů. Znovu prohlédnout, znovu uvidět Boží tvář skrz svátosti. A také užasnout, že si i dnes Bůh povolává. Skrze kněžské svěcení a primici (slavnostní první mši svatou daného novokněze) nám připomíná, že skutečně jedná. Nejenom v těch dvou momentech, ale i při každé mši svaté a také jinde, kde to od nás již bohužel zůstane nepovšimnuto.

3: „Aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce.“ (5,23) – kněz vystupuje in persona Christi (v osobě Krista, který si daného kněze povolal k této službě, k tomu být výhradně s Ním). Je tedy na místě úcta. Nikoliv ustrašená úcta nebo bezbřehá a bezhlavá poslušnost, ale krásná lidská úcta a ve věcech katolické víry a křesťanské morálky křesťanská poslušnost.

Tedy dnes jsme vybízeni se snažit o svatost (jednat jako samotný Pán), žasnout nad Božími dary a mít úctu k těm, které si Pán povolal. Kéž se nám to s Jeho pomocí daří.

(Autor zamyšlení: Jiří Šůstek (Colins))

Závěrečná modlitba

Bože, ty nám otvíráš nekonečné bohatství své milosti a naplňuješ nás svým požehnáním; pomáhej nám, ať usilujeme o nový způsob života a nevracíme se k tomu, co je staré a špatné, aby se jednou na nás zjevila sláva tvého království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.