Slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie

Evangelium vypráví, že k Ježíši přišel bohatý muž, plný ideálů, ale bez síly změnit svůj život. Tehdy na něj Ježíš upřel pohled (srov. Mk 10,21). Dokážeš si představit ten okamžik, to setkání očí tohoto muže s Ježíšovým pohledem? Když tě volá, když tě povolává, nejprve se na tebe podívá, nahlédne do hloubi tvého nitra, vnímá a zná vše, co je v tobě, upře na tebe svůj pohled: „Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry […]. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry“ (Mt 4,18.21). Mnohé texty evangelia nám ukazují Ježíše, který věnuje veškerou svou pozornost lidem, jejich starostem, jejich utrpení. Například: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí“ (Mt 9,36). Když se nám zdá, že nás všichni ignorují, že nikoho nezajímá, co se s námi děje, že pro nikoho nejsme důležití, On nám věnuje pozornost. To zdůraznil Natanaelovi, který stál osamocený a zamyšlený: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem“ (Jan 1,48). Právě proto, že nám věnuje pozornost, je schopen rozpoznat každý tvůj dobrý úmysl, každý tvůj malý dobrý skutek. Evangelium vypráví, že uviděl chudou vdovu, jak dává do chrámové pokladnice dvě drobné mince (Srov. Lk 21,2) a hned na to upozornil své apoštoly. Ježíš věnuje svou pozornost tak, že obdivuje dobré věci, které v nás rozpoznává. Když ho setník s naprostou důvěrou prosil, Ježíš ho vyslechl „a podivil se“ (Mt 8,10). Jak je krásné vědět, že i když ostatní ignorují naše dobré úmysly nebo pozitivní věci, které dokážeme, Ježíši to neunikne, ba naopak, obdivuje je. Jako člověk se to naučil od Marie, své matky. Ona, která o všem pečlivě rozvažovala a „uchovávala ve svém srdci“ (Lk 2,19.51), ho spolu se svatým Josefem od malička učila věnovat pozornost druhým.