Úterý po 4. neděli postní

Dnes bych vás chtěl zvláště pozvat, abyste přemýšleli o situacích, kdy se cítíme „zablokováni“ a uvěznění v slepé uličce. Někdy se nám totiž zdá, že je zbytečné dál doufat; smíříme se s osudem a už nemáme chuť bojovat. Tato situace je v evangeliích popsána obrazem ochrnutí. Z tohoto důvodu bych se dnes chtěl zastavit u uzdravení ochrnutého, o kterém se píše v páté kapitole Janova evangelia (J 5,1-9). Ježíš se konkrétně obrací na muže, který je ochrnutý již třicet osm let. Ten se již smířil s osudem, protože se mu nikdy nepodaří ponořit se do rybníka, když se voda rozvíří. Ve skutečnosti nás často paralyzuje právě zklamání. Cítíme se odrazeni a riskujeme, že upadneme do lenosti. Ježíš se tohoto ochrnutého ptá na něco, co se může zdát zbytečné: „Chceš být zdráv?“ (J 5,6). Je to však nezbytná otázka, protože když jsme po mnoho let blokováni, může nám chybět i vůle uzdravit se. Někdy raději zůstáváme v nemocném stavu a nutíme ostatní, aby se o nás starali. Někdy je to také záminka, abychom se nemuseli rozhodovat, co dělat se svým životem. Ježíš však tohoto muže odkazuje na jeho nejvnitřnější a nejhlubší touhu. Ochrnutý pak dodává, že když se pokouší ponořit do rybníka, vždycky je tam někdo, kdo se tam dostane před ním. Tento muž vyjadřuje fatalistický pohled na život. Myslíme si, že se nám věci dějí proto, že nemáme štěstí, protože osud je nám nepřátelský. Tento muž je skleslý. Cítí se poražen v boji života. Ježíš mu však pomáhá objevit, že jeho život je také v jeho rukou. Vyzývá ho, aby vstal, aby se zvedl ze své chronické situace a vzal si svá nosítka. Drazí bratři a sestry, prosme Pána o dar pochopit, kde se náš život zastavil. Pokusme se vyjádřit svou touhu po uzdravení. A modleme se za všechny, kteří se cítí paralyzovaní, kteří nevidí východisko. Prosme, abychom se vrátili do Srdce Kristova, které je skutečným příbytkem milosrdenství!