Pátek po Popeleční středě

Eucharistie

Při slově eucharistie se mi vybaví první svaté přijímání – „tety“ katechetky, které nás navzdory „straně a vládě“ připravovaly a po domech učily lásce k Bohu a bližním. Na Jičínsku to byly Anežka Chmelařová, Maruška Poděbradská a Majka Patrná – Matúšová. Pak se mi vybaví při slově eucharistie v našem rodě zažitá pobožnost prvních pátků, kterou s námi dělali rodiče hned po první svátosti smíření a prvním svatém přijímání, a kterou vám chci také nabídnout jako dobrou celoživotně praktikovanou zkušenost.

První pátky v měsíci věnujeme smíru Božskému srdci Páně.

Kristus při svém zjevení sv. Markétě Marii Alacogue roku 1675 naléhavě žádal od křesťanů úctu ke svému srdci a přislíbil: Ctitelům mého srdce dám všechny potřebné milosti a požehnám jejich činnosti. Potěším je ve všech jejich obtížích.

Hříšníci najdou v něm nevyčerpatelné milosrdenství. Vlažní se stanou horlivými a horliví dokonalejšími. Ochráním ty, kteří se mu zasvětí a nepřestanou ho zbožně uctívat. Vepíši do svého Srdce jména všech, kdo budou rozšiřovat úctu k Němu.

Kde budou uctívat obraz mého Srdce, tam dám svůj mír a spojím rozdvojené. Ochráním rodiny, které se s důvěrou na mě obrátí v jakémkoliv soužení. Společnosti, které se dají pod mou ochranu, uchovám ve svornosti a uchráním je trestů, které si zasloužily.

Těm, kteří pracují na spáse duší, dám milost, že obrátí i nejzatvrzelejší. Zahrnu nebeským požehnáním všechny, kteří o mém svátku přistoupí ke stolu Páně, aby odčinili urážky, kterých se mi dostává především v Nejsvětější Svátosti.

Má všemohoucí láska udělí všem, kteří po devět po sobě jdoucích prvních pátků mě přijmou, milost konečného setrvání. Nezemřou ve stavu nemilosti a bez svátostí. Mé Božské Srdce jim bude v posledním okamžiku bezpečným útočištěm.