Zelený čtvrtek

17. 4. 2025

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu generovaného AI.

0:00 / 0:00

Úryvek z Bible

(Jan 13,1-15)

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“

Zamyšlení

Kněžství

Služba kněžství – cesta naděje a pokory

Evangelium Zeleného čtvrtku nás zavádí do večeřadla, kde Ježíš při poslední večeři umývá nohy svým učedníkům. Tento čin, na první pohled nepochopitelný a šokující, je hlubokým vyjádřením podstaty služby v Ježíšově pojetí – služby lásky, pokory a sebedarování. Právě v tomto duchu můžeme nahlížet na svátost kněžství, která má svůj pramen v této události a v ustanovení eucharistie při téže večeři. Kněžství není povoláním k oslavě člověka, ale k oslavě Boha skrze službu druhým.

Papež František ve své bule Spes non confundit zdůrazňuje, že naděje vychází z Boží přítomnosti v našich životech, z Ducha Svatého, který je světlem na naší cestě. Kněžství je v tomto smyslu živým znamením této naděje, znamením, že Bůh je stále uprostřed svého lidu, naslouchá a doprovází jej na jeho pouti. Kněz je povolán ke službě, která překonává jeho vlastní slabosti, aby se stal nástrojem Boží blízkosti, aby v něm mohl Duch Svatý zářit tím světlem naděje, o kterém mluví papež.

Mytí nohou ukazuje kněžství jako službu, která se sklání k druhým. Je to výzva k pokoře, která není snadná, ale která přináší hluboký pokoj a naplnění. Kněz není „nad“ svými bratry a sestrami, ale stojí „uprostřed“, aby ukazoval cestu ke Kristu. Každý úkon kněžské služby – ať už je to slavení eucharistie, udílení rozhřešení či pomazání nemocných – je znamením Boží věrné lásky a naděje, která neklame, protože je založená na Kristu, který „miloval své až do konce“ (Jan 13,1).

V jubilejním roce 2025, který je zasvěcen naději, prosme Boha, aby požehnal biskupům a kněžím. Kéž v náš tento Zelený čtvrtek obnoví touhu po službě a pokoře. Ať je kněžství světlem a silou přinášející Boží lásku. Kněz je totiž volán k tomu, aby byl mostem mezi Bohem a lidmi – mostem, který nese tíhu lidských starostí, ale současně ukazuje směr ke Kristu.

(Autor zamyšlení: David Bouma)

Závěrečná modlitba

Bože, slavíme svatou hostinu, kterou nám tvůj Syn odkázal na znamení své lásky: neboť při poslední večeři, když se vydával na smrt, dal se své církvi za oběť novou a věčnou; dej, ať celá jeho církev žije stále plněji z tohoto velikého tajemství a sjednocuje se v tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.