Úterý Svatého týdne

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu generovaného AI.

Úryvek z Bible

Když Ježíš seděl se svými učedníky, v duchu se zachvěl a s důrazem prohlásil: „Amen, amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. Šimon Petr na něj kývl a vybídl ho: „Zeptej se, kdo to je, o kom to říká.“ On se naklonil k Ježíšovým prsům a zeptal se ho: „Pane, kdo je to?“ Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu podám omočené sousto.“ A vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. Po tom soustu vstoupil do něho satan. Ježíš mu pak řekl: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Z ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. Poněvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil: „Nakup, čeho potřebujeme na svátky“, nebo aby dal něco chudým. On pak vzal sousto a hned odešel. Byla noc. Když (Jidáš) odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.“ Petr mu řekl: „Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

Zamyšlení

Smíření

V mém životě bylo dlouhé období, kdy jsem do kostela chodil jenom velmi svátečně. V mládí jsem byl ještě biřmovaný a nový zájem o křesťanskou víru u mě nastal asi až v mých 37 letech, kdy jsem se začal intenzivněji ptát po smyslu života a prožil jsem si i bolest nad svými hříchy, kterými jsem ublížil druhým lidem. Moje duchovní hledání mělo nejprve široký záběr a teprve časem jsem našel cestu do katolického kostela. Měl jsem však určitý blok jít ke zpovědi a dlouho jsem k tomu sbíral odvahu a sílu. Bylo to zvláštní, protože jsem ve skutečnosti toužil svoje hříchy vyznat a cítil jsem, že bych to mohl klidně udělat i veřejně, jelikož jsem už zakoušel vnitřní radost z rozpoznání nové cesty a cítil jsem, že by to bylo užitečné i ostatním. Dlouho jsem tenkrát rozjímal nad Ježíšovým podobenstvím o marnotratném synu a pochopil jsem, že Bůh mě jako laskavý otec touží opět přijmout ve svém domě a mé hříchy, kterých lituji, jakoby vůbec nevidí, ale nevýslovně se raduje z mého návratu. Boží láska člověka vlastně vůbec nesoudí, je to naopak člověk, který si sám působí škodu tím, že se od ní vzdaluje. Také Jidáš se rozhodl vzdálit se od Ježíše, který mu byl milujícím přítelem, ale i on mohl dojít odpuštění, kdyby toho litoval, jak učinil později Petr. Já jsem pak svou svátost smíření po letech prožil takovým způsobem, že jsem dobře pochopil, že mi Bůh všechny mé hříchy odpustil a že skrze svátost smíření skutečně působí Boží milost, která se mě tenkrát citelně dotkla. Vzpomínka na to je mi vždy velkou posilou při každém dalším slavení této svátosti. Boží láska nás zve k sobě blíž a přeje si, abychom se vydali lepší cestou. A je přece opravdu krásné, když se o to někdo upřímně snaží. Moc bych si přál, aby toto moje svědectví někomu pomohlo najít odvahu své hříchy vyznat, protože vím, že to není vůbec jednoduché.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať s Kristem prožíváme památku jeho umučení, abychom mohli dosáhnout odpuštění, které nám zasloužil svou smrtí na kříži. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Podcast

Úryvek z Bible

Zamyšlení

Závěrečná modlitba