Pondělí Svatého týdne

14. 4. 2025

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu generovaného AI.

0:00 / 0:00

Úryvek z Bible

(Jan 12,1-11)

Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betánie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili tam (Ježíšovi) hostinu a Marta obsluhovala. Lazar byl jeden z těch, kteří s ním byli u stolu. Marie vzala libru drahocenného oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je svými vlasy. Dům se naplnil vůní toho oleje. Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který ho měl zradit, však řekl: „Proč se ten olej neprodal za tři sta denárů a nedalo se to chudým?“ To řekl, ne že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: spravoval pokladnu a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš odpověděl: „Nech ji. Ať jej uchová pro den mého pohřbu. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte.“ Velký zástup židů se dověděl, že je tam, a tak přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také, aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Velekněží tedy rozhodli, že zabijí i Lazara, protože mnoho židů kvůli němu odcházelo a věřilo v Ježíše.

Zamyšlení

Eucharistie

Dnešním tématem je „eucharistie“ – z řeckého díkůvzdání. Dříve se též říkalo „svátost oltářní“. Evangelium dnešního dne nám ukazu je projev díkůvzdání Lazarovy sestry Marie Ježíšovi, projev vděčnosti člověka vůči Bohu. Bez optiky víry se nám může zdát její chování podivné. Marie maže svému hostu nohy drahocenným olejem a utírá je svými vlasy. Mytí nohou před jídlem v tehdejší společnosti asi nikoho nepřekvapilo. Ale takhle? Všimněme si Jidáše, jak se pohoršuje nad tou materiální ztrátou. Dokonce svoji lakotu skrývá za dobročinnost!

Nastavme opět optiku víry. Marie se sklání k člověku, ale vědomě adoruje Boha. Ježíš totiž vzkřísil Lazara. Kdo jiný než Bůh má moc nad smrtí? Marie obětuje drahocenný olej, ale jistě vnímá nedostatečnost své oběti. Vždyť Bůh převyšuje jakoukoliv sebecennější materii. Proto úkon doprovází i projevy úcty, lásky a něhy, které navenek vyjadřují to cennější – postoj srdce. Marie se sklání nad chodidly Spasitele, olej vtírá jemnými pohyby rukou do kůže a své volně splývající vlasy použije k jejímu otření. Vůně oleje naplňuje nejen celý dům, i Marie jistě voní olejem ještě dlouhý čas poté.

Bůh takové chování po svých následovnících nevyžaduje, sám pro sebe je ani nepotřebuje, ale také tyto skutky neodmítá. Mariin příklad nám ukazuje, že projevy naší lásky vůči Bohu nejsou ve skutečnosti ztrátou, její stopy zůstávají na nás a aromatizují i naše okolí.

Otázky k zamyšlení: Nakolik jsou vnější projevy mé úcty k eucharistii součástí mého duchovního života? Nakolik tyto projevy odrážejí skutečný postoj srdce? Nepohoršují mě někdy materiální náklady spojené s chodem liturgie?

Tip od varhaníka: všimněme si motivů něhy, vroucnosti, lásky, ale i touhy či sebeodevzdání v některých písních k Pánu Ježíši v kancionálu: 701 Andělský chlebe, 711 Kde jsi, Jezu, spáso má, 712 Klaním se ti vroucně, 720 Útěcho duše mé.

Věnováno památce Jaroslava Vodrážky (1930–2019) koncertního varhaníka, geniálního improvizátora a velkého ctitele eucharistie.

(Autor zamyšlení: Jiří Kudrna)

Závěrečná modlitba

Všemohoucí Bože, jsme slabí a hyneme pod tíhou hříchů; ujmi se nás a dej, ať se na nás ukáže životodárná síla umučení tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.