Pátek po 4. neděli postní

Eucharistie

Chtěla bych začít dnem, kdy jsem Ježíše vůbec přijala poprvé. Bylo mi tehdy necelých 9 let. Co si z toho dne odnáším, je údiv. Údiv nad tím, jak moc důležitá je to svátost, když předtím musím jít ke zpovědi, abych byla připravena Pána Ježíše přijmout. Chápala jsem důležitost čistoty. Do dneška, když jdu k přijímání, musím mít jistotu, že jsem Bohu odevzdala všechny své malé lehké hříchy, byla u zpovědi, dodržela eucharistický půst a měla vyčištěné zuby. Babička nás naučila, že přijímání je nejen záležitost čistoty duševní ale i hygienické, a to protože přijímání našeho Pána se přece nemůže odehrát v nečistém „chrámu“, kde jsou např. zbytky jídla. Tak jak musí být duše čistá od hříchů, tak stejně by i náš chrup měl být čistý, abychom Ježíše mohli přijmout v čistotě.

Pak jsem se zamyslela nad tím, jak tedy Ježíše slyším, když ho přijímám. Většinou to mám tak, že jakmile pokleknu u lavice, tak mu odevzdávám sebe a prosím ho, aby proměnil určité oblasti mého života. Před přijímáním říkáme slova „Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ Za slovem duše, potom vkládám třeba srdce, nebo určité části těla, mé slabosti a rány. Věřím, že mě Bůh vyslyší. Poté dám Ježíši prostor, aby ke mně promlouval, a snažím se mu naslouchat a poslechnout, v čem mi chce poradit a co mi chce říct. Snažím se jeho slova přijmout pokorně v důvěře, že on ví, co je pro mě nejlepší. Nakonec ho pak poprosím o požehnání do mého dalšího konání. Ježíš nám říká: „Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě“ (Jan 10, 27). To je hodně důležité, následovat ho a hledat ho i v nejmenších maličkostech.

Ve chvíli, kdy přijímáme Ježíše, stáváme se jeho součástí, proto věřím, že pak veškerá naše dobrota vychází z Něho a tím se dostávám ke své poslední myšlence. Když se nám něco povede, určitě na sebe můžeme být pyšní, ale na prvním místě bychom měli být vděční Bohu, že jsme to zvládli a přikládat tu slávu hlavně jemu, protože bez něho nejsme nic a v něm není nic nemožného. Jednoduše chci říct, že máme-li Krista, tak můžeme zvládnout cokoliv a to díky jeho milosti.