Středa po 4. neděli postní

2. 4. 2025

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu generovaného AI.

0:00 / 0:00

Úryvek z Bible

(Jan 5,17-30)

Ježíš řekl židům: „Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný.“ To byl další důvod, proč se ho židé snažili zabít: nejen, že rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem a stavěl se tak Bohu naroveň. Ježíš jim na to řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec; co totiž koná on, koná stejně i Syn. Vždyť Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám: Přichází hodina – ano, už je tady – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. Já sám ze sebe nemohu dělat nic. Soudím podle toho, co slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

Zamyšlení

Křest

Když jsem dospíval, neznal jsem poučku, že křest je branou svátostí. Věděl jsem velmi málo o křesťanství. Byl jsem ale velmi zvědavý a toužil jsem poznávat Pána Boha. Psal se rok 2012, bylo mi 12 let a velmi jsem žíznil. A tak i když jsem byl bez stříbra, mohl jsem přijít, zásobit se a jíst, přijít a kupovat bez stříbra a zdarma víno a mléko (Iz 55,1).

Jsem moc vděčný Pánu Bohu za to, že se ke mně dostalo Boží slovo. Rád bych ještě jednou prožil i třeba jediný den z doby, kdy jsem křesťanství teprve poznával.

Moc rád vzpomínám na to, jak jsem byl posléze pokřtěn, a jsem vděčný všem, kteří mi na cestě ke křtu pomáhali.

Otázky k zamyšlení: Jak plyne čas, roste má žízeň po času tráveném s Bohem? Chodím také dnes rád/a pro Boží milosti?

Občas se nám v kostele stane, že k nám přijde nějaký středoškolák, posadí se při mši do lavice a hledá u nás Pána Boha. Bývám z toho v úžasu, jak Duch Svatý dneska nespoutaně působí. Když se toto stane a ti mladí lidé třeba začnou chodit na mše a spolčo, uvědomuji si, jak je můj křest nezaslouženým darem.

Mívám z toho popravdě husí kůži, když je sleduji (a děkuji, Martine, Ondro…). Uvědomuji si na tom, že Bůh si mě povolal a že bez tohoto povolání by byl můj život jiný. Sledovat něčí cestu k víře je pro mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě.

Tyto krátké příběhy dohromady ukazují mé postoje ke křtu. Nejprve mnoho dostávám a dnes bych se rád přichomýtl při zalévání „rostlin“, kterým ale jen Bůh může dát vzrůst.

Pane Bože, děkuji, Ty sám mě hledáš, abys mě nalezl. Děkuji Ti, že jsi pramenem vody pro mne i mé bližní. Prosím Tě, aby lidé došli poznání, že jenom Ty můžeš dát vodu těm, kteří hledají v životě „něco víc“. Amen.

(Autor zamyšlení: David Holubec)

Závěrečná modlitba

Bože, ty odměňuješ spravedlivé za jejich zásluhy a hříšníkům odpouštíš pro jejich pokání; milostivě vyslyš naše prosby a pomoz nám, abychom s pravou kajícností vyznali své viny a dosáhli odpuštění. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.