Sobota po 3. neděli postní

Manželství

Před padesáti lety se mi splnil velký sen. Na radnici mi řekla ANO dívka, kterou jsem nesmírně miloval láskou bez výhrad (jak říká svatý Pavel). Tehdy nám stačila rodina. Já byl „odpadlík“, ona pocházela z ateistického prostředí. Boha jsme tehdy nepotřebovali, ani jsme o něm moc nevěděli. Naštěstí On o nás věděl. Byl s námi a dopřál nám roky šťastného manželství a dvě krásné a chytré dcery. My to ještě netušili, ale On již jistě věděl, že za ním přijdeme. A skutečně. Postupem času jsem začal pociťovat, že nás cosi převyšuje. Můj tehdejší materialistický pohled na život mi začal být těsný. Na spoustu otázek nedokázal dávat spolehlivé odpovědi. Konverze dcer, jejich křest a hlavně jejich opravdové nadšení z nalezení Boha se přeneslo i na nás dva. Na mě a na manželku. Oba jsme si však zároveň uvědomovali, že nám k plnosti cosi chybí. A tak jsme se odhodlali uzavřít s Bohem smlouvu – církevní sňatek. Tímto vstoupil Bůh i do našeho manželství. Během svatebního obřadu v kostele mi v hlavě rezonovaly myšlenky:

„Bože, ty jsi mi dal dar, po kterém jsem toužil a já ti teď chci slíbit, že o něj budu pečovat, jak nejlépe budu umět. Zároveň vím, že když něco nebudu moci zvládnout, budu se smět na Tebe obrátit a ty mi pomůžeš. Protože od této chvíle nás znáš jako muže a ženu.“ A slyšel jsem, jak celým kostelem zní: „Neboj se. Nebojte se. Vím o vás. Jsem s Vámi.“

Soužití muže a ženy je náročné. Ani my jsme nebyli výjimkou. A i když jsme neprožívali vážnější manželské krize, milovat bez výhrad nebylo vždy jednoduché ani pro nás. A stačilo opravdu málo – říci Bohu, „pomoz nám, zkazili jsme to“ a téměř vždy jsem byl překvapen, jak prosba byla rychle vyslyšena. Byli a stále jsme jeho tým, máme Jeho požehnání a On je vždy na naší straně. Soužití dvou milujících bytostí je vždy snazší, když jsou na něj tři. Milující pár a Bůh. Bez Bohem požehnaného vztahu by to bylo mnohem těžší. Ne pro Něj, ale pro nás samotné.