Velikonoční vigilie

30. 3. 2024

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu generovaného AI.

--:--
--:--

Úryvek z Bible

(Mk 16,1-7)

Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

Zamyšlení

Tento příběh tří žen z evangelia, které se vydávají pomazat mrtvého Ježíše a zjistí, že je živý, mně připomněl moji podobně překvapivou zkušenost s Ježíšem. Před několika lety, když mně zemřel celkem rychle a nečekaně tatínek, jsem se po pohřbu a zařízení nezbytných věcí vydala na jedno poutní místo, abych tam během několika dnů zpracovala tuto událost. Byla jsem smutná a nevyspalá, asi podobně jako ty tři ženy a měla jsem představu tíživých dnů, kdy se budou vracet různé vzpomínky a kdy si sama popláču před Boží tváří. Připravila jsem si i nahrávku duchovních promluv, které by mně mohly pomoci, podobě jako ty tři ženy si připravily vonné oleje. Na kýžené poutní místo jsem přijela přesně o půlnoci. Z posledních sil jsem se odebrala do kaple a měla jsem jedinou touhu: jít spát. Jak jsem vešla do kaple a chtěla alespoň pokleknout před svatostánkem, pohled mně padl na velkou ikonu Ježíšovy tváře, opřenou ledabyle o židli, jak tam zůstala neuklizená po právě skončeném táboře pro mládež. V tu chvíli se mně v srdci ozvalo slovo: „Hledám tvou tvář.“ Nikdy předtím mě toto slovo ze žalmu 27 nějak zvlášť neoslovilo. Až teď, právě v této situaci, kdy jsem lidsky ani duchovně nebyla „ve formě“, toto slovo probudilo moje srdce ze zármutku a znělo celou dobu toho pobytu a vlastně zní až doposud. To slovo mě provedlo v těch dnech různými příběhy z evangelia, které jsem si předem vůbec nepřipravovala a které mě postupně celou událost odchodu taťky pomohly přijmout a vidět v novém světle. Podobě jako ty tři ženy jsem hledala mrtvého Ježíše a našla ho živého v Jeho Slově. Ano, náš Bůh je živý a Jeho tvář je vždycky jiná, než jakou jsme ji mohli potkat doposud. Můžeme se během dnešního dne otevřít jeho nové podobě v naší aktuální situaci a v srdci volat: „Hledám tvou tvář.“

(Autor zamyšlení: Jana Svobodová)

Vstupní modlitba

Děkujeme ti, Bože, že nám dáváš účast na slávě této veliké noci vzkříšení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a prosíme tě, vyslyš modlitby těch, které jsi přijal za své syny: oživ v církvi svého ducha a obnov nás, abychom ti sloužili v duchu a v pravdě. Skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.